J.H.Krchovský se svým Krch-off bandem nadchl publikum na palubě olomoucké Ponorky

Počasí předposledního listopadového pátečního večera by se dalo okomentovat slovy dědy Komárka aneb Josefa Kemra z kultovní komedie Na samotě u lesa: „Chčije a chčije…“. Ideálním místem, kam se před tím chcan…ehm…deštěm dalo schovat, byla olomoucká Hospoda U Musea neboli legendární Ponorka. Právě v ní totiž mohli návštěvníci, kromě klasického popíjení a aktivního či pasivního kouření, nechat do sebe místo deště vsáknout dekadentní poezii J.H.Krchovského doplněnou o hudební vložku jeho Krch-off bandu.

Krch-off1

J.H.Krchovský, vlastním jménem Jiří Hásek, je jedním z našich nejvýznamnějších současných básníků. Slovy učebnic se jedná o jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu 80. let, který v samizdatu publikuje již od svých dvaceti. Jeho dílo je charakteristické dekadentní stylizací, precizní formou a rýmem. Tématicky se pak nejčastěji dotýká smrti, lásky, alkoholu i erotiky. Jeho básně se pokoušela zhudebnit spousta skupin, Krchovský z těch pokusů však nadšený nebyl, a tak se v roce 2007 rozhodl přizvat známé hudebníky z undergroundové scény a založit s nimi kapelu Krch-off. O rok později pak vyšlo její debutové album Naposled. Současní členové skupiny jsou J.H.Krchovský (zpěv, kytara), Jiří Michálek (bicí), Tomáš Skřivánek (baskytara), Tomáš Schilla (cello) a Pavel Cigánek (housle). V roce 2014 kapela na crowdfundingovém serveru Hithit úspěšně vybrala finance na nahrávání své druhé desky. Ta ponese název Jakože vůbec nic a její křest je plánovaný na 19. prosince v pražské Malostranské besedě.

Začátek koncertu měl být v osm hodin večer. Já jsem do Ponorky dorazil kolem sedmé hodiny, leč ukázalo se, že všechna místa na sezení již byla tou dobou obsazená. Nezbývalo nic jiného, než tedy vzít za vděk místem na stání a u baru s pivem v ruce po delší době nasávat tu jedinečnou atmosféru legendární hospody. Kapela dozvučila a Ponorkou začala chodit paní, která vybírala vstupné na koncert, což některé návštěvníky dokonce odradilo. Mě však rozhodně ne, rád jsem tu stovku paní za lístek a razítko dal. Snad jen příště by mohlo být vstupné uvedené na plakátech, na kterých o něm nebyla ani zmínka. Po osmé bylo jasné, že ani tenhle koncert nezačne včas, přičemž bylo předem avizováno, že jeho konec bude ohraničen policejní desátou hodinou. Pak se však za mikrofon postavil Krchovský a kulturní večer začal čtením některých jeho básní. Během chvíle to v Ponorce ztichlo i za přispění obsluhy, která musela trochu krotit zdejší pravidelné hosty, a všichni naslouchali Krchovského osobitým rýmům. Nejvíce potlesku si vysloužily vtipné a někdy až vulgární verše, publikum hltalo každé autorovo slovo. Bohužel ani zde nebyla nouze o jeden vyložený trapas, o který se postaral jeden z návštěvníků, který při pauze během předčítání vykřikl nemístnou poznámku, že to bylo slabý, ať vytáhne Krchovský něco lepšího. Ten projevil charakter a duchapřítomnost, po dopití doušku piva jen suše odvětil do mikrofonu, že jestli má ten dotyčný něco lepšího, tak ať to vytáhne on. Publikum na tuhle skvělou odpověď reagovalo potleskem a já v koutku duše doufám, že dotyčný se následně aspoň trošku zastyděl. Když už bylo předčítání u konce, následovala krátká pauza na osvěžení, po které se na pódium v Ponorce sešel již Krch-off band v celé své sestavě.

Krch-off2

Když kapela začala hrát, tak trochu jsem se ocitl v jiném světě. Okamžitě mi došlo, jak moc ten hudební podklad přidal na síle emocí a myšlenek básní Krchovského, který se o to navíc zasloužil velkou měrou svým jedinečným zpěvem. Už jen při samotném čtení máte pocit, že ve vás tenhle autor dokáže svým melancholickým přednesem vyvolat celou řadu emocí. Jenže když jsem ho pak poprvé slyšel zpívat za doprovodu Krch-offu, zůstal jsem stát v němém úžasu. Učitelé zpěvu by z jeho výkonu zřejmě nebyli tak nadšení jako já, jenže já v jeho hlase nacházel to, co jsem v létě slyšel v hlase Lemmyho z Motörhead. Byla to upřímnost, jakýsi hlas od srdce, hlas někoho, kdo již v životě zažil mnoho radosti, ale také samozřejmě mnoho smutku a starostí. Je jasné, že převládal ten smutek, to utrpení, jehož nádechem je obklopeno celé spisovatelovo dílo. Ale to nebylo všechno. Sotva jsem se vzpamatoval z téhle jedinečné zkušenosti, začal jsem pečlivě vnímat i ostatní nástroje. A zde nelze říct nic jiného, než že Krchovský věděl, koho si vzít do kapely. Rytmická sekce mě nenechala v klidu a musel jsem si celý koncert do taktu poklepávat nohou. Bubeník Jiří Michálek hrál s naprostou precizností a přísným výrazem, který skrýval za brýlemi s černými skly. Na baskytaristovi Tomáši Skřivánkovi bylo vidět, jak se do muziky vžívá, často měl při hraní zavřené oči a z jeho pohybů a výrazu ve tváři bylo zřejmé, jak moc prožívá každý tón. Nic jiného by pak nepřidalo na působivosti hudby této kapely než cello v podání Tomáše Schilly a housle v podání Pavla Cigánka. A Krchovský? Ten kromě procítěného zpěvu i suverénně hrál na svou elektrickou kytaru. Z celé skupiny vyzařoval pozitivní náboj a radost ze hraní, členové se mezi písněmi například i dělili o jednu cigaretu.

Když si tohle všechno sečtu, měl jsem velký problém se vždy vytrhnout z této jedinečné hudební dimenze pokaždé, když šel kolem někdo z obsluhy a já se mu snažil ochotně vyhnout. Druhým mým osobním problémem pak bylo, že mi dělalo obtíž tleskat s krýglem v jedné ruce, musel jsem si tudíž pomoci nadšeným hlasovým projevem. Kapela kromě starých písní představila i novinky z očekávané desky Jakože vůbec nic. Krchovský před začátkem skromně upozorňoval na to, že nové písně ještě nemá kapela příliš osvojené a ty staré zas stačili úspěšně zapomenout. Já si za celý koncert tohoto faktu nebyl vůbec vědom. Jen jednou musela kapela píseň začínat na dvakrát, protože došlo k menšímu nedorozumění. Když pak nastala ona policejní hodina a skupina ohlásila poslední písničku, nadšené publikum si vynutilo ještě další, takže konec koncertu nastal až famózním závěrem čtvrt hodiny po desáté hodině večerní, kdy muzikanti už úplně poslední song vygradovali tak, až mi z toho běhal mráz po zádech. Jedním slovem NÁDHERA! Vidět Krch-off band v Ponorce pro mě bylo jedinečným zážitkem. A doufám, že je tam (nebo klidně i někde jinde) ještě někdy uvidím.

Kamil Dočkal

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty z koncertů a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.